Nekonečné pozadí
Klasický ateliér je většinou vybaven takzvaným nekonečným pozadím, vyrobeným nejčastěji z papíru, ale někdy i z vinylu nebo látky. Visí za modelkou z výše umístěné role a u země se plynule stáčí pod její nohy. Pozadí tak bez jakýchkoliv okrajů nebo zlomů vyplňuje celý snímek a ve výsledku působí jako jednolitá plocha.
Různé velikosti a uchycení
Běžná ateliérová role papírového pozadí má na šířku kolem 2,7 metru. Několik různobarevných rolí připevníte na zeď
a stahujete je podle potřeby. Ale není to jediné možné řešení. Existují i stojany na pozadí, které rozložíte až před focením, takže s trochou volného místa dokážete ateliér vytvořit kdekoliv.
Pokud potřebujete být mobilní, poslouží vám pozadí široké jen zhruba 1,3 metru, které využijete hlavně pro portréty a fotografie do půli těla.
Výhody a nevýhody
Práce v ateliéru je o dobré kontrole nad prostředím a nad fotografickými světly. Vše může vypadat přesně tak jak si přejete a i za rok dokážete udělat stylově identickou fotografii, když vás o to někdo požádá.
Na druhou stranu spousta fotografů je raději venku, kde může pracovat s variabilnějším prostředím a světlem. V ateliéru je jen to, co si připravíte, okolí vám nepomůže.
Také máte daný úhel pohledu – fotí se téměř vždy kolmo
k pozadí. To vás nutí připravovat scénu vždy v jednom směru. Za chvíli si na to zvyknete, ale pořád to znamená, že se nemůžete jen tak rozhodnout, že další snímek vyfotíte z úhlu o 90 stupňů víc zprava. Pak by za modelkou nebylo pozadí, ale náhodná část ateliéru, obvykle nepříliš fotogenická.
Výhody jsou stejné jako při jiné práci v soukromém interiéru. Tedy že nejste nikým rušeni. Spolu s dostatkem světel to znamená, že máte velký prostor k experimentům.
Světla jsou základ
Pozice světel, jejich tvar, síla a případně barva. To vše je klíčem ke studiovému focení. Je mi jasné, že právě tohle odrazuje spoustu fotografů, ale situace není tak složitá. Úspěšně lze používat několik základních nastavení, na nich dál stavět a zkoušet vlastní variace.
Na internetu jsou pak stránky, kde fotografové sdílí snímky a k nim i použité rozmístění světel (například Strobox.com).
Vestoje
Focení s modelkou vestoje je asi to první, co každého napadne. Situace je přímočará, i když narazíte na obvyklý problém: Co
s rukama?
Poslouží buď rekvizita (stačí i brýle, kniha nebo mobil), případně si modelka může dát ruce v bok, do kapes či do vlasů.
Snadno ve stejnou chvíli pořídíte i portrétní záběry typu „hlava a ramena“.
Pokud je v místnosti něco na sezení, ať už židle, taburet nebo stolička, stojí to za vyzkoušení. Často tak snadno získáte různé typy snímků.
Na zemi
Stejně dobře jde fotit i na zemi a nemusí to být jen vkleče nebo vsedě, ale klidně i vleže. Dvě následující fotografie jsem vyfotil na zemi na bílém papírovém pozadí, před které jsem naházel bílou látku, která napodobuje peřiny. S trochou květin vše vypadá úplně jinak, než by se u snímku před nekonečným pozadí čekalo.
Rekvizity
Tím se pomalu přesouvám k rekvizitám. Rekvizity nemusí být jen drobnosti do ruky, ale i věci měnící celou scénu. Kromě sedacího zařízení jsou užitečné všelijaké typy látek, dek nebo koberečků. Většina jde využít více způsoby, zejména jako podklad na zem a také jako „zeď“, když se příslušná látka rozvěsí nebo napne za modelku.
Vzhled pozadí
Ale i s pouhým nekonečným pozadím můžete dál pracovat. Pokud u něj modelka stojí blízko a máte k dispozici dostatečně ostré světlo, je snadné hrát si se stínovými kompozicemi.
V případě většího ateliéru může modelka stát dál od pozadí a v tu chvíli se vytvoří prostor pro použití světel, které budou svítit jen na papír vzadu.
Speciální barevné fólie na záblesky zase umožní svítit barevnými světly.
