Průvodce: Jak se připravit na své první profesionální focení (a nebýt nervózní)

Jít poprvé na profesionální focení je pro spoustu lidí směs těšení a stresu. Na jednu stranu je to něco hezkého, možná i výjimečného. Na druhou stranu se v hlavě často rozjede stejný kolotoč otázek: Co si mám vzít na sebe? Co budu dělat s rukama? Co když se neumím tvářit? Co když na fotkách nebudu vypadat dobře?

Jestli tohle znáš, nejsi v tom vůbec sám nebo sama. Právě podobné věty fotografové slyší velmi často. A je to úplně normální. Většina lidí nestojí před objektivem každý týden, takže nervozita před prvním focením není známka toho, že se na focení „nehodíš“. Je to jen přirozená reakce na situaci, kterou nemáš úplně pod kontrolou.

Dobrá zpráva je, že první profesionální focení nemusí být stresující zážitek. Když se na něj dobře připravíš a víš, co od něj čekat, celá situace se výrazně uklidní. A právě o tom tenhle průvodce je.

Nervozita před focením je normální, ne problém

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou je dobré si uvědomit hned na začátku, je to, že nervozita není překážka. Není to důkaz, že se neumíš fotit nebo že na fotkách nebudeš působit dobře. Ve skutečnosti je nervózní velká část lidí, kteří jdou na focení poprvé.

Často za tím není ani tak obava z fotografa, ale spíš nejistota z toho, co se bude dít. Člověk neví, jak bude stát, kam se dívat, co se od něj bude chtít a jak bude na výsledných fotkách působit. To všechno vytváří tlak, který ale velmi často opadne už během prvních několika minut focení.

Právě proto je dobré nečekat od sebe dokonalost hned od první vteřiny. U většiny lidí nejlepší fotky nevzniknou na úplném začátku, ale až ve chvíli, kdy si zvyknou na prostředí, rytmus focení a přestanou tolik řešit sami sebe.

Nejdřív si ujasni, co od focení vlastně chceš

Současný článek správně začíná tím, že je dobré si předem definovat styl a vizi a ideálně si uložit pár referenčních fotek nebo vytvořit moodboard. To je velmi dobrý základ. Pomáhá to totiž nejen fotografovi, ale i tobě samotnému, protože si díky tomu ujasníš, jaký výsledek vlastně chceš. (Lukáš Stehlík Photography)

Před focením si proto zkus odpovědět na několik jednoduchých otázek:

• Chci spíš přirozené a civilní fotky?

• Chci portréty, které budou elegantní a výraznější?

• Potřebuji business fotky, lifestyle portréty nebo něco víc uměleckého?

• Chci působit jemně, sebevědomě, uvolněně nebo profesionálně?

Čím jasnější bude tvoje představa, tím snáz se na stejnou vlnu naladíš s fotografem. A právě to pomáhá i proti stresu. Člověk se totiž necítí ztraceně, když ví, kam celé focení směřuje.

Moodboard není zbytečnost, ale užitečná pomoc

Pro spoustu lidí zní slovo moodboard zbytečně „instagramově“, ale v praxi je to velmi užitečná věc. Nemusíš dělat nic složitého. Stačí si uložit pár fotek, které se ti líbí:

• stylem,

• světlem,

• výrazem,

• oblečením,

• nebo celkovou atmosférou.

Nemusí jít o kopírování cizích fotek. Jde spíš o to ukázat směr. Díky tomu se lépe komunikuje, co se ti líbí a v jaké estetice se chceš pohybovat. To ostatně zmiňuje i původní článek, kde doporučuje uložit si přibližně 5 až 10 referencí na Pinterestu nebo Instagramu. (Lukáš Stehlík Photography)

Oblečení: cílem není udělat dojem za každou cenu

Původní článek správně radí držet se jednoduššího oblečení, které nebude odvádět pozornost od obličeje, a doporučuje spíš zemité tóny, černou, bílou nebo pastelové barvy. Zmiňuje také vrstvení a hlavně to, že oblečení musí být pohodlné. To je velmi důležitý bod. (Lukáš Stehlík Photography)

Na focení totiž nefunguje jen to, co vypadá dobře na ramínku. Funguje hlavně to, v čem se cítíš dobře ty. Pokud tě něco škrtí, padá, táhne nebo nutí pořád se kontrolovat, velmi rychle se to projeví i ve výrazu a postoji.

Při výběru outfitu proto mysli hlavně na tohle:

• oblečení by mělo sedět stylu focení,

• nemělo by tě nutit se neustále opravovat,

• ideálně by ses v něm měl cítit jako ty,

• a mělo by podporovat celkový dojem, ne s ním bojovat.

Velmi dobře fungují jednoduché kousky bez agresivních nápisů, rušivých potisků a příliš složitých vzorů. Často platí, že čím nadčasovější a čistší outfit, tím líp fotografie funguje i za delší dobu.

Vrstvení a druhý outfit jsou malý trik s velkým efektem

Jedna z nejpraktičtějších rad v původním článku je práce s vrstvením - například sako přes tričko, kardigan nebo bunda. To je přesně ten detail, který umí výrazně pomoct. (Lukáš Stehlík Photography)

Díky vrstvení totiž můžeš během focení rychle změnit vizuál, aniž by ses musel nebo musela úplně převlékat. Fotky pak působí pestřeji a zároveň zůstává zachovaný stejný styl.

Pokud si nejsi jistý nebo jistá, vezmi si klidně dvě varianty outfitu:

• jednu bezpečnou, ve které se cítíš nejlíp,

• a jednu trochu výraznější.

Fotograf pak může pomoct vybrat, co bude fungovat nejlépe podle světla, prostředí a cíle focení.

Nepodceňuj detaily: vlasy, pleť, ruce

Původní článek správně upozorňuje, že fotoaparát a světla ukážou detaily, kterých si člověk běžně v zrcadle ani nevšimne. Zmiňuje hydrataci, upravené nehty a také doporučení nechat návštěvu kadeřníka několik dní před focením, aby účes nepůsobil příliš čerstvě nebo nepřirozeně. (Lukáš Stehlík Photography)

Tohle všechno dává smysl. Nemusí jít o perfekcionismus, ale o to, abys neměl nebo neměla zbytečný pocit, že něco „kazí dojem“.

Pomáhá:

• den před focením dost pít,

• neexperimentovat na poslední chvíli s novým účesem nebo kosmetikou,

• mít čisté a upravené vlasy,

• zkontrolovat ruce a nehty,

• a u make-upu myslet na to, že na focení bývá často potřeba o něco výraznější verze než na běžný den.

Nejde o to stát se někým jiným. Jde jen o to podpořit čistý a upravený výsledek.

Nejlepší retuš je spánek a klid

Další silná část původního článku je doporučení neřešit jen vzhled, ale i energii. Zmiňuje, že kruhy pod očima se dají upravit, ale jiskra v očích a celková živost se „nedokreslí“ tak snadno. To je velmi přesné. (Lukáš Stehlík Photography)

Večer před focením proto dává smysl:

• nejít spát zbytečně pozdě,

• nepřetěžovat se,

• nechat si trochu klidnější režim,

• a nepřijít na focení už předem úplně vyčerpaný nebo vyčerpaná.

Někdy lidé řeší každý detail outfitu, ale podcení úplný základ - že na fotkách bude velmi vidět i únava, napětí a stres.

Doraz s rezervou a nenech stres rozhodit celý začátek

Původní text doporučuje dorazit s časovou rezervou 5 až 10 minut. To je přesně správně. (Lukáš Stehlík Photography)

Když člověk dorazí na poslední chvíli, zadýchaný, nervózní a v hlavě ještě pořád řeší cestu nebo parkování, první minuty focení bývají zbytečně napjaté. Přitom právě začátek hodně rozhoduje o tom, jak rychle se uvolníš.

Lepší je dorazit v klidu, mít chvíli na nadechnutí, upravení oblečení a mentální přepnutí do jiné nálady.

Během focení nemusíš vědět všechno. Od toho tam je fotograf

Jedna z nejdůležitějších vět původního článku je ta, že úkolem fotografa není jen mačkat spoušť, ale člověka vést - říkat mu, kam se dívat, jak natočit rameno nebo co dělat s rukama. Přesně tak by to mělo být. (Lukáš Stehlík Photography)

Spousta lidí si totiž myslí, že na focení musí přijít už „hotoví“:

• umět pózovat,

• vědět, jak se tvářit,

• mít jistotu v každém pohybu.

To ale není realistické. A ani to není potřeba. Dobrý fotograf tě má vést tak, aby ses nemusel nebo nemusela cítit ztraceně. Proto se není za co stydět, když:

• nevíš, co s rukama,

• potřebuješ vysvětlit pózu,

• chceš změnit úhel,

• nebo si potřebuješ na chvíli oddechnout.

Říkej, co ti sedí a co ne

Původní článek správně vybízí ke komunikaci - třeba když máš oblíbenější stranu obličeje nebo když se v nějaké póze necítíš dobře. To je velmi důležité. (Lukáš Stehlík Photography)

Focení není test poslušnosti. Je to spolupráce. A čím otevřenější bude komunikace, tím přirozenější a lepší výsledek obvykle vznikne.

Neboj se říct:

• že se v určité póze necítíš dobře,

• že chceš jemnější styl,

• že nemáš rád nebo ráda příliš výrazné úsměvy,

• že se necítíš jistě z profilu,

• nebo že chceš pár minut na rozkoukání.

Tohle všechno není komplikace. To jsou informace, které fotografovi pomáhají.

Co když se neumíš tvářit nebo pózovat?

Tohle je jedna z nejčastějších obav vůbec. A je důležité říct nahlas, že většina lidí neumí „pózovat“ tak, jak si pod tím představuje Instagram nebo módní editoriál.

Ve skutečnosti většinou vůbec nejde o to naučit se deset konkrétních póz. Mnohem důležitější je:

• uvolnit tělo,

• jemně pracovat s postojem,

• nehrotit každý detail,

• a dát si čas.

Výraz i póza většinou vypadají nejlíp ve chvíli, kdy člověk přestane mít pocit, že musí podat výkon. A přesně v tom je velká role vedení, atmosféry a komunikace během focení.

Exteriér, ateliér a světlo: každé focení má trochu jinou dynamiku

Původní článek krátce zmiňuje i to, že při focení venku je dobré sledovat počasí a že lehce zatažená obloha bývá pro portrét často lepší než ostré polední slunce. To je praktická a správná poznámka. (Lukáš Stehlík Photography)

Je dobré počítat s tím, že:

• v ateliéru bývá prostředí víc kontrolované,

• venku se víc pracuje s počasím, prostorem a pohybem,

• a každá varianta má trochu jinou energii.

Pro tebe jako klienta nebo klientku je ale nejdůležitější vědět, že nemusíš mít všechno pod kontrolou. Od toho je tam fotograf, aby přizpůsobil průběh podmínkám a vedl tě podle situace.

Jak si focení opravdu užít

Možná nejdůležitější rada na konec je jednoduchá: nechoď na focení s pocitem, že musíš něco dokazovat. Profesionální focení není zkouška. Není to test toho, jestli jsi dost hezký, dost zajímavý nebo dost fotogenický.

Je to prostor, kde můžeš na chvíli zpomalit, věnovat pozornost sobě a nechat se vést někým, kdo z tebe dostane to nejlepší bez toho, aby to působilo nuceně.

Čím méně budeš tlačit na dokonalost, tím větší je šance, že výsledek bude působit přirozeně, klidně a dobře.

Shrnutí

Pokud jdeš na své první profesionální focení, nemusíš mít všechno dokonale připravené ani umět stát před objektivem jako model nebo modelka. Hodně pomůže, když si:

• ujasníš styl a cíl focení,

• připravíš si jednoduchý outfit,

• nepodceníš detaily jako vlasy, pleť a ruce,

• dobře se vyspíš,

• dorazíš v klidu,

• a budeš během focení otevřeně komunikovat.

Současný článek už tyto body velmi dobře pokrývá a právě na nich stojí i jeho největší síla. (Lukáš Stehlík Photography)

Závěr

První profesionální focení nemusí být stres. Ve většině případů je největší problém jen v tom, že člověk neví, co čekat. Jakmile máš jasnější představu, připravíš se a dovolíš si nebýt dokonalý nebo dokonalá, velká část nervozity zmizí.

A právě tehdy vznikají fotky, které nepůsobí strojeně, ale přirozeně a autenticky.