Jak se udržet motivovaný: co dělat, když ti dochází energie, nápady a chuť pokračovat

od Lukáš Stehlík | Říj 4, 2024 | Fotografování

Žena stojí venku v padajícím sněhu, má na sobě tmavý top s odhalenými rameny. Sněhové vločky jí leží na vlasech a ramenou; pozadí je rozmazané stromy pokrytými sněhem.

Motivace je zvláštní věc. Někdy má člověk pocit, že by zvládl cokoliv. Má nápady, chuť tvořit, energii něco posouvat a pocit, že všechno do sebe zapadá. Jindy ale přijde období, kdy se i věci, které dřív dávaly smysl, začnou táhnout. Najednou chybí lehkost, radost i tah dopředu. A právě v tu chvíli si člověk začne pokládat nepříjemnou otázku: kam se poděla motivace?

Tohle ale není nic neobvyklého. Podobné období zažívá skoro každý, kdo něco tvoří, buduje nebo se snaží dlouhodobě posouvat. Ať už jde o fotografii, psaní, práci na sobě, podnikání nebo jakýkoliv jiný kreativní či osobní směr, motivace nebývá stálá. Nechodí každý den ve stejné podobě a rozhodně se na ni nedá spoléhat jako na něco, co tu bude vždy automaticky.

Právě proto je dobré přestat brát ztrátu motivace jako selhání. Často nejde o důkaz, že děláš něco špatně. Někdy to jen znamená, že jsi unavený, zahlcený, přetížený nebo že už na sebe dlouho tlačíš stejným způsobem. A v takové chvíli nepomůže jen čekat, až se „to vrátí samo“. Mnohem víc dává smysl pochopit, co motivaci nejčastěji bere a co ji naopak může znovu nastartovat.

Motivace není nekonečný zdroj

Jedna z největších chyb je představa, že motivovaný člověk je někdo, kdo má chuť pracovat pořád. Jenže takhle to ve skutečnosti nefunguje. Motivace není stálý stav. Je proměnlivá, ovlivňuje ji energie, prostředí, psychika, výsledky, tlak i to, jak moc jsme dlouho v jednom rytmu.

To znamená, že chvíle bez chuti nejsou automaticky známka lenosti nebo slabosti. Často jsou jen signálem, že je potřeba něco změnit. Někdy tempo. Někdy prostředí. Někdy očekávání. A někdy způsob, jakým se sám k sobě stavíš.

Jakmile člověk přestane vnímat pokles motivace jako osobní selhání, mnohem snáz začne hledat skutečné řešení místo zbytečných výčitek.

1. Změň prostředí, když máš pocit, že stojíš na místě

Velmi často člověka nevyčerpává jen samotná práce, ale i to, že je pořád ve stejném vizuálním i mentálním prostoru. Stejný stůl, stejný pokoj, stejné město, stejná rutina, stejné podněty. A právě to může časem vést k pocitu, že všechno začíná být těžké, monotónní a bez jiskry.

Někdy přitom nemusí jít o žádnou velkou změnu. Pomůže:

  • jít se projít jinam než obvykle,

  • pracovat chvíli z jiného místa,

  • jet na výlet,

  • projít si galerii, město nebo přírodu,

  • nebo se na chvíli dostat mimo běžný rytmus.

Nové prostředí často vrací člověku pozornost. A s ní se velmi často vrací i nové nápady.

2. Nespoléhej jen na chuť, ale vytvoř si systém

Tohle je možná jedna z nejdůležitějších věcí vůbec. Když člověk dělá jen tehdy, kdy se mu chce, velmi rychle zjistí, že to nestačí. Chuť je skvělý startér, ale není moc spolehlivá. Jednou přijde, podruhé ne.

Právě proto často pomáhá rutina. Ne jako klec, ale jako opora. Když máš alespoň základní systém, nemusíš pokaždé znovu vyjednávat sám se sebou, jestli se ti dnes chce nebo nechce.

Rutina může znamenat třeba:

  • vyhradit si konkrétní čas na tvorbu,

  • rozdělit si práci do menších bloků,

  • mít pravidelný rytmus publikování,

  • nebo si vytvořit opakující se návyk, který tě drží v pohybu i ve dnech, kdy energie není ideální.

Motivace často nepřichází před akcí. Velmi často přichází až během ní.

3. Obklop se lidmi, kteří tě nepodkopávají

Na motivaci má obrovský vliv i to, s kým trávíš čas. Jsou lidé, po jejichž přítomnosti má člověk chuť něco dělat, tvořit a zkoušet. A pak jsou lidé, po kterých cítí spíš únavu, skepsi a potřebu všechno shodit ještě dřív, než to vůbec začne.

Nemusí jít jen o osobní blízké vztahy. Velký vliv má i to, koho sleduješ, s kým komunikuješ online a jaké prostředí kolem sebe vytváříš.

Pomáhá být víc v kontaktu s lidmi, kteří:

  • něco tvoří,

  • mají vlastní tah,

  • podporují tě,

  • dávají smysluplnou zpětnou vazbu,

  • a neberou každou ambici jako něco směšného nebo přehnaného.

Správní lidé ti nemusí motivaci dát hotovou. Ale mohou vytvořit prostředí, ve kterém se neztrácí tak rychle.

4. Rozděl velké cíle na malé kroky

Velké cíle umí inspirovat, ale také paralyzovat. Když člověk vidí jen celou horu, snadno ztratí chuť udělat první krok. Právě proto se vyplatí rozdělit si věci na menší části.

Místo toho, aby sis říkal:

  • musím dokončit celý projekt,

  • musím všechno změnit,

  • musím se rychle posunout,

je často lepší říct si:

  • dnes udělám jednu konkrétní věc,

  • dnes posunu jen malý kus,

  • dnes se soustředím jen na další krok.

Malé cíle mají jednu velkou výhodu. Dávají člověku pocit pohybu. A právě pocit, že se něco děje, často vrací motivaci víc než velké vize, které zatím vypadají příliš vzdáleně.

5. Inspiruj se, ale nenech se zahltit

Sledovat ostatní tvůrce může být velmi užitečné. Může ti to otevřít nový pohled, dodat chuť, ukázat nový směr nebo ti připomenout, proč tě něco kdysi začalo bavit. Zároveň je ale velmi snadné sklouznout z inspirace do srovnávání.

A právě tam motivace často umírá.

Proto je důležité inspirovat se chytře. Ne stylem:

  • oni jsou dál než já,

  • já to nikdy nedám,

  • všichni jsou lepší,

ale spíš:

  • tohle mě zaujalo,

  • tohle mi něco připomnělo,

  • tohle mě nakoplo něco zkusit.

Inspirace by měla rozšiřovat tvoje myšlení, ne zmenšovat tvoji hodnotu.

6. Odpočinek není překážka produktivity

Mnoho lidí se snaží motivaci zachránit tím, že na sebe ještě víc tlačí. Jenže když je člověk už vyčerpaný, další tlak většinou situaci nezlepší. Spíš ji zhorší.

Odpočinek proto není známka slabosti ani ztráty disciplíny. Je to součást dlouhodobé výdrže. Někdy člověk nepotřebuje další motivační video, nový plán ani větší tlak. Potřebuje si prostě na chvíli oddechnout.

To může znamenat:

  • dát si den bez výkonu,

  • odpojit se od sociálních sítí,

  • jít ven bez cíle něco řešit,

  • nebo si dopřát prostor, kde se nic „nemusí“.

Paradoxně právě ve chvíli, kdy člověk trochu povolí sevření, se často chuť vracet začne.

7. Uč se nové věci, i když nejsou přímo z tvého oboru

Nové podněty bývají pro motivaci velmi cenné. Když člověk dlouho dělá totéž stejným způsobem, snadno se dostane do režimu autopilota. A v autopilotu se motivace drží těžko.

Pomáhá proto učit se něco nového:

  • nový program,

  • jinou techniku,

  • jiný přístup,

  • nebo i něco úplně mimo hlavní zaměření.

Nemusí to být nic převratného. Důležité je, že se mozek znovu dostane do stavu objevování. A to je pro motivaci velmi zdravé prostředí.

8. Zkus tvořit i mimo to, co běžně děláš

Tohle je velmi podobné předchozímu bodu, ale ještě o něco praktičtější. Když se člověk zasekne ve své hlavní disciplíně, někdy pomůže zkusit něco úplně jiného.

Pokud fotíš, zkus psát.
Pokud píšeš, zkus kreslit.
Pokud točíš videa, zkus něco tvořit bez kamery.

Ne proto, že by ses měl přeorientovat. Ale proto, že změna média nebo formy často uvolní tlak, který se kolem hlavní tvorby časem nahromadí.

Často pak zjistíš, že jsi nepotřeboval konec. Jen jiný úhel pohledu.

9. Vrať se k tomu, proč jsi začal

Když motivace dlouho chybí, často člověk ztratí kontakt s původním důvodem, proč něco vůbec začal dělat. Všechno se mezitím obalí výkonem, výsledky, očekáváními, porovnáváním a tlakem.

Právě proto někdy pomáhá vrátit se ke kořenům. Připomenout si:

  • co tě na tom původně bavilo,

  • co tě kdysi nadchlo,

  • co pro tebe mělo smysl,

  • a kdy jsi měl z procesu radost i bez velkých výsledků.

Projít si staré fotky, staré texty, staré nápady nebo první pokusy může být překvapivě silný moment. Člověk si často znovu připomene, že na začátku nebylo všechno tak komplikované, jak se to časem stalo.

Co dělat, když motivace nepřichází dlouhodobě

Je dobré dodat i jednu důležitou věc. Pokud je únava, apatie nebo ztráta chuti dlouhodobá a netýká se jen jedné konkrétní oblasti, nemusí jít jen o běžný kreativní pokles. Někdy je problém hlubší a souvisí spíš s celkovým přetížením, vyhořením nebo psychickou nepohodou.

V takové chvíli nemusí pomoci další produktivní plán. Mnohem důležitější může být zpomalit, nebrat všechno jen jako otázku disciplíny a dát pozornost tomu, co se děje pod povrchem.

Motivace totiž někdy nechybí proto, že jsi líný. Někdy chybí proto, že už dlouho jedeš přes hranu.

Shrnutí

Udržet si motivaci neznamená být pořád stejně výkonný, nadšený a plný nápadů. Znamená to spíš umět pracovat s výkyvy, chápat vlastní energii a vědět, co ti pomáhá vracet se zpět do pohybu.

Velmi často pomůže:

  • změnit prostředí,

  • opřít se o systém místo samotné chuti,

  • být kolem správných lidí,

  • rozdělit si cíle na menší kroky,

  • inspirovat se bez zbytečného srovnávání,

  • dopřát si odpočinek,

  • učit se nové věci,

  • zkoušet jiné formy tvorby,

  • a vracet se k původnímu důvodu, proč jsi začal.

Závěr

Motivace není něco, co máš buď navždy, nebo vůbec. Je to stav, o který je potřeba pečovat. Někdy jemně, někdy aktivně, někdy tím, že zabereš, a jindy tím, že naopak povolíš.

Důležité je nevzdat to jen proto, že teď zrovna necítíš tah dopředu. I období bez chuti je součást cesty. A často právě v těchto chvílích člověk zjistí nejvíc o tom, co ho skutečně drží nad vodou a co mu pomáhá vracet se zpět k tomu, co má pro něj smysl.

Napsal Lukáš Stehlík

Mé začátky sahají někdy k roku 2010, kdy jsem si pořídil svůj první foťák (tenkrát mám pocit, že to byl Olympus SP-600UZ) a focení mě začalo bavit s prvními vyfocenými snímky.

Podobné články

Muž s krátkými vlasy a slunečními brýlemi, oblečený v černé bundě, tričku s nápisem a řetízkovém náhrdelníku, stojí venku za slunečného dne se stromy a budovami v pozadí.

Proč většina fotografů nikdy nevyroste

Na první pohled to vypadá, že dnes může být fotografem každý. Stačí si koupit foťák, vytvořit Instagram a začít fotit. Realita je ale taková, že jen malé procento lidí se opravdu posune dál. Většina zůstane na stejné úrovni roky. Ne proto, že by neměli talent, ale protože dělají stále stejné chyby.

číst dále...