Existuje jedna věta, kterou fotografové slýchají pořád dokola: „Já nejsem fotogenický.“ Někdo to řekne s úsměvem, jiný úplně vážně. Často je za tím dlouhodobý pocit, že na fotkách člověk nevypadá jako on sám, že má divný výraz, zvláštní obličej nebo že se prostě na snímcích „kazí“.
Jenže ve většině případů problém není v tom, že by člověk nebyl fotogenický. Mnohem častěji jde o kombinaci nevhodného úhlu, špatného světla, napětí, nejistoty a toho, že se člověk před objektivem začne příliš kontrolovat. A právě to je dobrá zpráva. Protože většinu těchto věcí lze ovlivnit.
Fotogeničnost totiž není magická vlastnost, kterou někdo má a jiný ne. Ve skutečnosti je to spíš výsledek několika faktorů, které se dají pochopit a zlepšit. Jakmile člověk ví, co na fotkách funguje a proč, začne se před objektivem cítit jistěji a výsledky se velmi rychle posunou.
Proč na fotkách někdy vypadáme jinak než v zrcadle
Jedna z nejčastějších věcí, která lidi mate, je rozdíl mezi zrcadlem a fotografií. V zrcadle se vidíme každý den. Jsme na svůj obraz zvyklí, mozek ho bere jako samozřejmý a automaticky v něm čte známé rysy. Navíc je obraz zrcadlově otočený, takže právě tuhle verzi své tváře považujeme za „normální“.
Fotografie ale ukazuje člověka jinak. Zachytí jeden konkrétní okamžik, jeden úhel, jedno světlo a jeden výraz. A právě to může být důvod, proč se někomu vlastní fotka zdá cizí. Ne proto, že by na ní vypadal špatně, ale proto, že se vidí způsobem, na který není zvyklý.
Proto je důležité nevyvozovat závěry o svém vzhledu z několika nepovedených snímků. Fotka není absolutní pravda o tom, jak vypadáte. Je to jen konkrétní záznam určitého momentu.
Fotogeničnost není dar, ale souhra několika věcí
Mnoho lidí si představuje fotogeničnost jako něco vrozeného. Ve skutečnosti je ale mnohem přesnější říct, že jde o souhru:
- světla,
- úhlu,
- výrazu,
- držení těla,
- pocitu bezpečí,
- a schopnosti se uvolnit.
To je důvod, proč může stejný člověk na jedné fotce vypadat skvěle a na jiné úplně jinak. Není to důkaz, že je nebo není fotogenický. Jen se změnily podmínky, ve kterých byl vyfocený.
A právě tady je velká role fotografa. Dobrý fotograf totiž neřeší jen techniku. Pomáhá člověku najít úhel, světlo a atmosféru, ve kterých působí přirozeně.
Největší chyba: snaha vypadat co nejlépe za každou cenu
Možná to zní zvláštně, ale jedna z největších chyb při focení je právě přehnaná snaha vypadat dobře. Jakmile člověk začne hlídat každý detail, tělo se napne. Ztuhnou ramena, výraz přestane být přirozený, ruce neví, co dělat, a celý dojem pak působí mnohem křečovitěji.
To je důvod, proč na fotkách často nejlépe fungují momenty mezi pózami. Ve chvíli, kdy člověk na chvíli přestane kontrolovat sám sebe, výsledek bývá uvolněnější a přirozenější.
Nejde tedy o to snažit se být dokonalý. Mnohem důležitější je působit živě, klidně a přirozeně.
Malé úpravy, které udělají velký rozdíl
Na dobré fotce často nerozhodují velké změny, ale drobné detaily.
1. Brada lehce dopředu a dolů
Tahle rada zní jednoduše, ale bývá velmi účinná. Pomáhá zvýraznit linii čelisti, zjemnit oblast pod bradou a dodat obličeji čistší tvar. Důležité je to nepřehnat, aby výsledek nepůsobil nepřirozeně.
2. Nestát úplně čelem k foťáku
Když člověk stojí zcela rovně, tělo často působí ploše a širší, než ve skutečnosti je. Lehkým pootočením do strany vznikne přirozenější linie a fotka většinou působí lépe.
3. Uvolnit ramena a krk
Napětí se velmi rychle ukáže právě v ramenou, krku a obličeji. Pomáhá se nadechnout, vydechnout, lehce uvolnit držení těla a nesnažit se stát „dokonale rovně“.
4. Dát rukám jednoduchou roli
Ruce bývají pro mnoho lidí největší problém. Když neví, co s nimi, začnou působit strnule. Pomáhá lehký pohyb - dotknout se vlasů, opřít se, chytit límec, kapsu nebo třeba jemně pracovat s oblečením. Jakmile ruce přestanou „viset bez účelu“, celé tělo působí přirozeněji.
Výraz je důležitější než nucený úsměv
Spousta lidí má pocit, že dobrá fotka musí znamenat výrazný úsměv. Jenže to není pravda. Mnohem důležitější je, aby výraz působil věrohodně.
Někdy funguje jemný náznak úsměvu. Jindy klidný pohled. Jindy úplně vážnější atmosféra. Důležité je, aby výraz nevypadal jako maska nasazená na povel.
Právě proto při focení hodně pomáhá komunikace. Když fotograf mluví, uklidňuje atmosféru, dává jasné instrukce a člověk přestane řešit každou drobnost, výraz se začne přirozeně měnit. A právě tehdy často vznikají nejlepší snímky.
Světlo rozhoduje víc, než si většina lidí myslí
Lidé často řeší obličej, postavu nebo pózy, ale podceňují světlo. Přitom právě to dokáže změnit fotku možná nejvíc.
Tvrdé světlo shora může zvýraznit kruhy pod očima, ostré stíny a únavu ve tváři. Naopak měkké světlo bývá pro portrét mnohem příjemnější, protože obličej modeluje jemněji a lichotivěji.
Proto někdy stačí opravdu málo:
- posunout se o pár kroků,
- otočit se jiným směrem,
- využít stín,
- nebo fotit v jinou denní dobu.
Neznamená to, že člověk na jedné fotce vypadá špatně kvůli sobě. Často jen světlo nehrálo v jeho prospěch.
Nervozita před focením je normální
Pokud máš před focením stres, neznamená to, že jsi „špatný model“ nebo že na fotkách nikdy nebudeš působit dobře. Většina lidí je na začátku focení nervózní, zvlášť pokud nejsou zvyklí stát před objektivem.
Napětí je normální reakce. Člověk najednou neví, co dělat s rukama, jak stát, kam se dívat a co se od něj čeká. Dobrá zpráva je, že tohle většinou po pár minutách opadne.
Právě proto se vyplatí nečekat, že první dvě minuty budou nejlepší. U většiny lidí nejlepší fotky nevzniknou hned na začátku, ale až ve chvíli, kdy si zvyknou na prostředí, rytmus focení a přestanou tolik myslet na sebe.
Jak se na focení připravit, aby výsledek vypadal lépe
Dobré fotky nezačínají až stiskem spouště. Hodně pomůže i příprava.
Vyber si oblečení, ve kterém se cítíš dobře
Pokud se necítíš dobře ve svém outfitu, bude to na fotce vidět. Oblečení by mělo odpovídat stylu focení, ale zároveň by ses v něm měl cítit sám sebou.
Nespěchej
Když člověk dorazí ve stresu, je to znát. Lepší je mít chvíli rezervu a nepřijít na focení už předem v napětí.
Nečekej od sebe dokonalost
Cílem není stát se během hodiny profesionálním modelem. Cílem je najít přirozený výraz a polohu, která ti sedí.
Komunikuj s fotografem
Neboj se říct, co ti je nepříjemné, co se ti líbí nebo čeho se bojíš. Čím víc fotograf ví, tím lépe tě může vést.
Co opravdu pomáhá lidem vypadat na fotkách lépe
Z dlouhodobého hlediska funguje hlavně tohle:
- přestat se hodnotit podle pár nepovedených snímků,
- pochopit, že světlo a úhel dělají velký rozdíl,
- nesnažit se být na povel dokonalý,
- dát si čas na uvolnění,
- a spolupracovat s někým, kdo umí člověka vést.
Tohle všechno má mnohem větší vliv než představa, že někdo je nebo není „fotogenický typ“.
Shrnutí
Většina lidí nevypadá na fotkách špatně proto, že by nebyla fotogenická. Mnohem častěji jen neměla správné světlo, dobrý úhel, klidnou atmosféru nebo vedení, které by jim pomohlo se uvolnit.
Fotka není test toho, jestli jsi dost hezký nebo dost fotogenický. Je to výsledek konkrétního momentu, konkrétního vedení a konkrétních podmínek. A právě proto se dá výsledek výrazně zlepšit.
Závěr
Jestli máš pocit, že na fotkách nevypadáš dobře, neber to automaticky jako vlastnost, se kterou se musíš smířit. Ve většině případů to není pravda. Často stačí lepší světlo, jemná úprava postoje, méně tlaku na sebe a trochu času.
A někdy také fotograf, který ví, že dobrý portrét nevzniká jen technikou, ale hlavně tím, že člověku pomůže přestat myslet na fotoaparát a být chvíli přirozeně sám sebou.
